Sen

SEN

Dnes se mi o tobě zdálo.

Panebože-ten sen,tak silný a tak živý

Měla jsem svatbu v modrém,.

Jak divné,jak mě nepodobné

Modré šaty,modrá korunka-či co to bylo,

A ženich,kterého jsem nikdy neviděla.

A Ty v první řadě.

Stál jsi tam v šedých šatech upřeně

Se dívající,mírně pobaven a zvědav

Jak to vše dopadne.

Ženich je tu,

a já se vznáším v divokém

rytmu nějaké divné hudby.

Ani ji vlastně neslyším.

Slyším jen stacatto  mé krve,

Vidím jen jeho ústa,

Zavírám oči…tadam. tam tam...tadam…točím se dokola…

Předstírám veselí

Připadám si jako loutka oděna do saténu

Jako Kunhuta v historickém kostýmu

Jsem jen herečka a on můj režisér?

Je to snad představení?

Zmatena otvírám oči a hledám ty jediné ,které mě zajímají.

Jsou přímo přede mnou.

Pět vteřin snad trval ten pohled

Vyzval mě ,já kývla…mlčky….

Podal mi ruku a já šla.

Ženich neženich.

Má ruka spočívala v jeho teplé , pevné dlani.

Ta cesta k pokoji byla nekonečná.

Mlčeli jsme.

Zamknul.

Stáli  jsme naproti sobě a konečně nic neskrývali.

Naše ústa o sebe udeřila.

Prudce a jemně zároveň.

Tak živočišné ,tak sexy.

Na nějakou dlouhou  předehru jsme  neměli ani pomyšlení.

On mě dobýval svými ústy naprosto nelítostně

A  já mu byla rovnocenným partnerem.

Teď už ano a on si toho byl dobře vědom.

 Byla jsem „drzá“ a stejně nesmlouvavá ,stejně jako on!

Přesně jsem najednou pochopila ,proč tak dlouho čekal,proč nechal čekat mě.

Nebyla jsem tehdy  připravena

Na tohle určitě neJ

A on to věděl.

.Ta jeho pověstná kontrolaJ

Ale teď jsme spolu,

Cítím jeho ústa,ruce i vůni

A všechno ostatní je mi jedno.

I svatba i ženich

I šaty ze saténu….

A byla to svatba?

Byl to ženich?

Nebo jen diváci ,herec a krásný  kostým.?

Opravdu nevím.

„mamíííííí“….slyším zdálky

Ne, ještě chvilku,ještě nechoď,

Ale on se jen usmál a ztrácí se –

„Mamííííííí“…..

Počkej ještě…vidím už jen siluetu

:“zase příště „…šeptne než zmizí úplně.

Ležím bez hnutí se zavřenýma očima,

Ikdyž jsem vzhůru.

Zase další všední den.

„jak ses vyspala mami?“ptají se děti

„dobře“ odpovídám trochu neochotně.

„A zdálo se ti něco pěkného?“ jsou neodbytní

„Ano“ opět odpovídám

„Byl to opravdu krásný sen.

Zvláštní,že takovéhle sny  nikdy nedosním až do konce.

Asi proto ,abych měla pořád o čem snít ……

Tak „zase příště“