
Milý Leoši, Přiznám se,že ve mě hrklo,když mi v polovině srpna zavolali z redakce Divadelních novin,jesti bych ti nenapsal opožděný dopis.Asi to "hrknutí" bylo slyšet z Černošic až do Prahy,protože mě rychle ujistili,že opožděné dopisy je dobré psát taky těm,kteří si je mohou přečíst,a že se jistě najde spousta věcí ,které jsem ti chtěl řict a určitě neřekl a že takovou příležitost teda mám teď.Měl jsem takovou radost,že jsi v pořádku ,že jsem slíbil,že ti určitě napíšu.No a pak jsem toho slibu litoval,protože jsem ti chtěl napsat,ale nešlo to.
číst dál