Závidím .
Závidím vše co se Tě týká.
Závidím židli na který sedíš,
závidím tužce ,kterou svíráš v prstech
závidím svetru jenž Tě objímá a hřeje
závidím brejlím,který Ti padaj z nosu.
závidím hrnku,který se smí dotýkat Tvých úst.
Tomu nejvíc:-)
Ano jak pošetilé!vím....
Pravda ,
na klíně bych Tě neunesla:-)
ale svou dlaň bych za tužku vyměnila ráda
Se mnou bys svetr ani nepotřeboval
a brýle?:-) ty bych ti jemně pošoupla zpátky na nos.
A hrnek? Ústy bych nahradila horký čaj.
Jak troufalé,že?
A přesto, užívám si tohle psaní do posledního písmene.
Nikdy Ti to nebudu smět říct,
ba ani naznačit....
ale snít a psát mohu bez ostychu dál....
Vím ,že jsem bláznivá,ale nechci to jinak..
2025 ©