10.kapitola-18.12.1992
Šla jsem do klubu vrátit I.. tu pětistovku.
Nevzal si ji.Prý mu to jednou vrátím jinak.
Myslel tím mou hereckou tvorbu,…a asi jsem ho zklamala.
Je mi to líto Ivane,vážně…
Asi čekal,že půjdu do divadla a budu makat a já zatím tvrdnu doma u dětí.
Ale já myslím,že to ještě všechno doženu.Ten divadelní dluh splatím.
Tehdy jsem mu řekla,že ho mám moc ráda a že mi strašně pomáhá..ne těma prachama,ale tím,že tu je ,blízko mě…a že mu to musím říct,že by mi jinak puklo srdce.
Ano,tak patetická jsem byla a myslela jsem to smrtelně vážně!
Objal mě kolem ramen a měl slzy v očích.
Koupil mi nějaké pití myslím colu,a odešel.
A já byla v háji.
Ono jen mezi náma jo?
Jedno tajemství.
Mě pro něj pukalo srdce vždycky,když jsem ho viděla.
Ach jo!
Přečteno: 806 | 30.5.2008
2025 ©