za devatero horami a devatero stanic bylo jedno nejmenovanné městečko.
Krčilo se pod kopcem a jen tak znuděně sledovalo ,zda se něco nového nestane.
Kouká na drncající vlak a lidi co z něj vystupují....
Jediná chvíle kdy trošku ožije a zpozorní.
Hůůůůůůůůůůůůů....dveře se zavírají:-)
a tak zase za hodinu.
Bylo/ nebylo
jedna blbka,co do onoho městečka přijela žádat o práci:-)
seskočila ze schůdků, přitáhla si pevněji kabát...brrrr to je zima a vydala se z kopce dolu do města.
Bože, to je štreka....říkala si:-)
A to budu chodit denně?
V tomto zadůmaném stavu došla skoro k rozpadlému domu.
Za´Tůkat jaksi nebylo na co:) a tak vlezla dovnitř.
Dýchat se nedalo, bordel jak v tanku a schodiště pokryté sutí.
Super.
Dobrý den..já jsem ta a ta a vy jste pan ředitel?
Ok.....byla by tu pro mě práce?
Ano? Paráda.....a pak se ta dotyčná jen slyší, jak ze samé radosti nabizí pomoc na této stavbě .
Ano...ta dotyčná blbka jsem já:-).
Ale abych to zkrátila....
Nastoupila jsem na úklid na stavbě,
kde mě na starost měl jeden muž.
Menší, starší,šlachovitý
strohý a odměřený.
Hlas krásně hluboký, oči pozorné a laskavé
Stisk měl přijemně pevný.
Co ještě chybí?.........
Úsměv........měl ho něžný.
No zkrátka a dobře ,
po 12 letech ticha
jsem se zamilovala.
On do mě teda dřív,já až pozdeji...nebo to bylo opačně?:-)
prožívali jsme spousti dní v nádherném objetí,
prožily spoustu legrace a nežných chvil,
psali si dopisy a čekali na sebe
oči se vpíjely v hlubokých polibcích.
Nejhezčí co sem kdy zažila
nejvíc co mi kdy bylo dáno.....
Bylo tam všechno na co si vzpomeneš....
Láska a přátelství,
něha, i vášeň,
,doteky, dopisy,drama i důvěra
ted není nic.
Všechno to zmizelo.
Zmizela láska,
zmizel i ten pán.
jen blbka zůstala.
Zraněna a stejně chybující.
Stejné city.....višnové....jinak to ani neumím
stejné situace
stejná překážka v podobě manželky
stejný muž ...ikdyž chvíli jsem věřila ,že je jiný.
Kolikrát ještě narazím ,než najdu tu chybu v sobě?
Kolikrát budu začínat znova?
13 let jsem úspěšně stavěla zed ,aby ji pak ten muž úspěšně zbořil.
Aby jen přihlížel, jak cihla po cihle padá…
Až na kost mý srdce obnažil.
A já to dovolila:-(.
Zas mužu vyčítat jen sama sobě.....
říká se, že lidi potkáváme proto, aby nás něco naučily, abychom i my jim něco dali...já tomu věřím.
Vzal si co chtěl,a když už to měl, .....zapomněl, že i já něco chtěla.
Je to těžké milovat a nic nechtít....
Vím, psala jsme to v minulém článku.....a ted na to zapomněla.
Je těžké necítit vztek nebo zklamání,
zvlášt když rozchod je nejasný,neukončený..bez vysvětlení.
Člověk hledá proč a proto a kdyby a co když.....až začne z těch hypotéz šílet.
A tak se ted pokusim, všechno zlé odstřihnout a uchovat vzpomínku jen na to hezké.
Zkusim se radovat ,že zase cítím, že pořád miluju, ikdyž to bolí...
být ráda za to, že po roce píšu svůj višnový sad......a posléze za facku, která mě probrala.
Mou jen litovat ty co si vybrali, vyměnili:
Nudu za lásku
Mlčení za komunikaci
legraci za smutek
odměřenost za něhu.
Jemný a letní deštíček za pořádnou bouřku......at ho ve zdraví užiješ:-).
PS: kdyby se někdo divil,proč mám na obrázku kroužek od záclon, tak to byk ..ehm....náš zásnubní:)))) Takže blbka přímo parádní:-))) ikdyž na chvíli jsme myslela, že až tak ne.....:-))))