Parádní lekce

Napsal Hanka (») 9. 8. 2013 v kategorii Moje vzpomínky, přečteno: 511×
20130703-174705_3.jpg

Bylo /nebylo:-)

za devatero horami a devatero stanic bylo jedno nejmenovanné městečko.

Krčilo se pod kopcem a jen tak znuděně sledovalo ,zda se něco nového nestane.

Kouká na drncající vlak a lidi co z něj vystupují....

Jediná chvíle kdy trošku ožije a zpozorní.

Hůůůůůůůůůůůůů....dveře se zavírají:-)

a tak zase za hodinu.

 

Bylo/ nebylo

jedna blbka,co do onoho městečka přijela žádat o práci:-)

seskočila ze schůdků, přitáhla si pevněji kabát...brrrr to je zima a vydala se z kopce dolu do města.

Bože, to je štreka....říkala si:-)

A to budu chodit denně?

V tomto zadůmaném stavu došla skoro k rozpadlému domu.

Za´Tůkat jaksi nebylo na co:) a tak vlezla dovnitř.

Dýchat se nedalo, bordel jak v tanku a schodiště pokryté sutí.

Super.

Dobrý den..já jsem ta a ta a vy jste pan ředitel?

Ok.....byla by tu pro mě práce?

Ano? Paráda.....a pak se ta dotyčná jen slyší, jak ze samé radosti nabizí pomoc na této stavbě .

Ano...ta dotyčná blbka jsem já:-).

 

Ale abych to zkrátila....

Nastoupila jsem na úklid na stavbě,

kde mě na starost měl jeden muž.

Menší, starší,šlachovitý

strohý a odměřený.

Hlas krásně hluboký, oči pozorné a  laskavé

Stisk měl přijemně pevný.

Co  ještě chybí?.........

Úsměv........měl ho něžný.

 

No zkrátka a dobře ,

po 12 letech ticha

jsem se zamilovala.

On do mě teda dřív,já až pozdeji...nebo to bylo opačně?:-)

prožívali jsme spousti dní v nádherném objetí,

prožily spoustu legrace a nežných chvil,

psali si dopisy a čekali na sebe

oči se vpíjely v hlubokých polibcích.

Nejhezčí co sem kdy zažila

nejvíc co mi kdy bylo dáno.....

Bylo tam všechno na co si vzpomeneš....

Láska a přátelství,

něha, i vášeň,

,doteky, dopisy,drama i důvěra

ted není nic.

Všechno to zmizelo.

Zmizela láska,

zmizel i ten pán.

jen blbka zůstala.

Zraněna a stejně chybující.

Stejné city.....višnové....jinak to ani neumím

stejné situace

stejná překážka v podobě manželky

stejný muž ...ikdyž chvíli jsem věřila ,že je jiný.

Kolikrát ještě narazím ,než najdu tu chybu v sobě?

Kolikrát budu začínat znova?

13 let jsem  úspěšně stavěla  zed ,aby  ji pak ten muž  úspěšně zbořil.

 Aby jen přihlížel, jak cihla po cihle padá…

 Až  na kost  mý srdce obnažil.

A já to dovolila:-(.

Zas mužu vyčítat jen sama  sobě.....

říká se, že lidi potkáváme proto, aby nás něco naučily, abychom i my jim něco dali...já tomu věřím.

Vzal si co chtěl,a když už to měl, .....zapomněl, že i já něco chtěla.

Je to těžké milovat a nic nechtít....

Vím, psala jsme to v minulém článku.....a ted na to zapomněla.

Je těžké necítit vztek nebo zklamání,

zvlášt když rozchod je nejasný,neukončený..bez vysvětlení.

Člověk hledá proč a proto a kdyby a co když.....až začne z těch hypotéz šílet.

A tak se ted pokusim, všechno zlé odstřihnout a uchovat vzpomínku jen na to hezké.

Zkusim se radovat ,že zase cítím, že pořád miluju, ikdyž to bolí...

být ráda za to, že po roce píšu svůj višnový sad......a  posléze  za facku, která mě probrala.

Mou jen litovat ty co si vybrali, vyměnili:

Nudu za lásku

Mlčení za komunikaci

legraci za smutek

odměřenost za něhu.

Jemný a letní deštíček za pořádnou bouřku......at ho ve zdraví užiješ:-).


PS: kdyby se někdo divil,proč mám na obrázku kroužek od záclon, tak to byk ..ehm....náš zásnubní:)))) Takže blbka přímo parádní:-))) ikdyž na chvíli jsme myslela, že až tak ne.....:-))))

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a jedna