aneb jak jsem šli nakupovat......
Je pátek,a já jdu s kolegou z práce,s bratrem již zemřelého herce Darka Vostřela(písen pro Rudolfa II.) nakupovat.
Potřebuji pár věcí na společenské akce,takže jdeme vlastně nakoupit pracovní oděv.
Veze mě do tržnice na Libuš,neznám to tam ,tak se nabídl ,že mě tam zaveze a poradí.že je znalec a že já tomu určitě tak nerozumím.měl pravdu
Tak jo.
Pán je to starší,milý a veselý.
vypráví celou cestu svoje příběhy a historky,docela se bavím.
Ty brdo...to je hangárů...
oči mám všude.
Já na oblečení moc nejsem,navíc nákupy oděvů moc nemusím a tak teď stojim u každého krámku a koukám.
Ale Vláda mě žene dál.
Zastavujeme se u nějakýho chlapíka,ten otvírá schováné dveře za závěsem a jsme v malé místnůstce,kde má asi tzv. podpůltovky.
S Vládou se znají.
A už to jede.
Svlíkám se a oblíkám a zase a toto není dobrý,zkus tyhle...
ach jo....."ty ne, ty se mi nelíbí..."
"nepovídej a zkus je..".. navlíkám si džíny na nohy a ještě nemám dopnuto a vím, že jsou skvělý.
Že jsou jak na mě šitý.
k tomu pásek a trička a mikiny a večerní kalhoty a halenky a boty .....
"Vládo, to už stačí."....neposlouchá mě....ještě sako...
a ve chvíli kdy se natahuju po ramínku,tak slyším ránu jak z děla.
otočím se a vidím jak Vláda padá...
padl jak špalek přímo na betonovou zem, přímo na hlavu....
ty vole..
pouštím hadry a letím k němu.
Strach mi svírá všechno.
klečím nad ním.....na minutu zmražena hruzou.
On je snad mrtvej.oči dokořán a nehýbá se.
"Vládo,,slyšíš mě? tak sakra Vládo...."
tykám, je to jedno...
chvíli nevim co dělat,bojím se....je to už dlouho, co jsem tohle zažila.....
lidi v hlouču stojí okolo,nikdo se ani nehne...
"tak mi pomozte" ječím na ně...marně...dál jen přihlížejí....
ohmatám mu hlavu, zkouším tepnu...
vzpomínám na Motol.......když jsme tam pracovala...mozku mysli......musím se uklidnit...ok.......tak jo.......
otvírám pusu a jazyk zapadl.
honem hadr..sakra kde mám kapesnik..nemám...rukou ho nevytáhnu,klouže to...
nic ,beru halenku a opatrně vytahuju jazyk..
dobrý,ted přehodit nohu přes nohu a doprdele, je těžkej....
pomožte mi ,já s nim sama nehnu....má kolem 100 kg
zas nikdo..tak nic...opřu se do něho sama a povedlo se....stabilizovaná poloha...co dál.....
sevřu ruku v pěst a promin Vládo...jedna herda do zad, druhá a slyším zachroptění... něco prasklo..asi žebra....
sláva..."Vládo",plácám ho po tváři....
probírá se..
"co se stalo?"
"nic ,nemluv..upadl jsi..už je to dobrý...."
zvedám ho do sedu,hlavu mezi kolena.....je dobrej...
neudržím ho,tak si sedám zády k němu a držím ho....konečně někdo přines vodu,někdo mu pomoh svlíknout mikinu..a někdo konečně zavolal sanitku....
"už jedou,neboj,,bude to dobrý...."
....na hlavě boule jak prase....
"Kam ho vezete? "ptám se doktora...
Ok. díky ,zavolám...
Cvakají mi kapku zuby,zimou a leknutím,ale dobrý.
Vládu jsme ten den ještě odvezla ze špitálu domu ,zlomila jsem mu dvě žebra,jinak dobrý.
ten blázen se tam chtěl se mnou vrátit pro to sako...
"Ne, okamžitě do postele!!!!!"
poslechl:-)
cestou domu už zase vtipkoval,že mi to tak slušelo ,že z toho málem umřel:-)
ale já věděla svý......
doted jen nemužu pochopit ,že tam ti lidi stáli a jen zírali...strašně jsem se na ně zlobila.
S Vládou jsme ted kamarádi, často sem chodí a děti mu říkají "dědo" a já se přistihla, že ho stále hlídám a že mám o něj starost:-)
Vytvořilo se mezi námi pouto.. nikdy jsem neměla dědu:-).
vozím ho na ruzná vyšetření a po vánocích pujde na operaci srdce.
bude u nás i na vánoce,protože na vánoce by nikdo neměl být sám.
Ale nebude sám, kdo tu bude:-) ale o tom jindy:-).
A víte ,že ta tržnice druhý den na to vyhořela?
2025 ©