úvaha bláznivé samotářky.....:-)
Dnes se mi o Tobě zdálo po strašně dlouhé době.
Celý den na ten sen myslím a jsem zasažena silou dávné lásky, o které jsem byla přesvědčená ,že už není.
Cítím slzy,mám jich plné oči a nevím proč,vzpomínám na jednu chvíli v kanceláři, kdy jsem Ti málem rozsedla počítač a Ty jsi stál blízko.
Tak blízko, že stačilo natáhnout ruku a dotknout se tě. .....Neudělala jsem to.....
Včera jsem se definitivně rozhodla ,že skončim s veškerými pokusy rozbít můj samotářskej život.
Včera jsem se rozhodla, že si nechám vytetovat Višnový sad blízko k srdci.
Včera jsem se smířila s tím, že to je navždy a že je čas to vyrýt do mě.
Symbol, který mluvi za vše..
Symbol všeho ,co k Tobě léta cítím..
Symbol toho, že je To.. to správné.
Už vůči ostatním mužům, kteří nejsou schopni mě získat,
Už vůči jiným mužum ,kterým nechci ubližovat jen proto, že v jejich blízkosti necitim Višnový sad.
Tak strašně jsem se snažila zapomenout , normálně žít a fungovat a nejde to.
Je asi už příliš pozdě na partnerský život, je příliš pozdě odstřihnout zaběhnutý styl života, který mi byl kdysi vnucen a později dobrovolně vybrán.
Snažila jsem se zvyknout si na to, že se mnou sdíli život někdo jiný,ale stejně vždy skončil vedle mě a jeho existence mě začala dřiv, nebo později rušit, vadit, dusit....
Vysvětlit je to asi těžké. Ale nemohu za to,že nedokážu potlačit a přemoci své vlastní já.
A byla bych to já? Kdybych to udelala?
Mám se vinit za to, že nepotřebuji neustálou podporu? Utěšování, hřejivou náruč, chápaní, ujištování, že já jsem ta jediná?
Mám cítit vinu za to, že si vystačim sama? Že se nedokážu zříct těch večerů a chvil, kdy tu sedim a nerušeně otvírám víko truhly a beru do dlaní vzpomínky na Tebe? Kdy nechám volně kanout slzy a nikdo ,krom noci, není svědkem?Že mohu bezstarostně snít a psát a toužit a je to jen mé?
Že nechci doprovod do Sadu, který je jen můj?kde snim o tobě a o nás?Že nejsem ochotna pootevřit dveře a nechat uniknout vůni těch květů?
Že jsem blázen co se žene za snem?
Jak mám vysvětlit, že se dávno nikam neženu,
Že dávno na nic nečekám,
Že jsem spokojeneá i s tím málem, ikdyž občas zabolí?.....
Nedokážu se zříct té bolesti…….
Že léta jdou a víc, než kdy jindy vím ,že nikdy nedojdu až na konec Višnového sadu?
A že je to vlastně úžasný dar?
Vědet ,že ta cesta je nekonečná?
"Cesta je zde k vůli putování, ne k vůli cíli"… řekl Budha..... já to citim stejně.
Jsem unavená z toho, že si lidi- muži myslí,že mě dokážou změnit , a jak jsou pak naštvaní, když se jim to nedaří, ikdyž je vždy na to upozorním předem..
Jsem unavená z toho, že chtěji dobývat něco, co není na prodej, co není volné ,co jim nikdy nemuže patřit…asi právě proto.Vždycky se honíme za tím co nemůžeme mit…vlastně i já….ale nikoho tím neobtěžuju.
Nejmíň toho, koho se to týká
Nikdy neokusim chuť jeho rtů...
Nikdy neucítím dotek jeho rukou...
Nikdy už nic……
ale pořád si to mohu představit.
Možná je to lepší, když uvážím ,že z pouhé představy šílím...
Neumím domyslet,co by se stalo, kdyby se naplnila...asi bych umřela a to já ještě nechci
Lidi mi říkaj..idealizuješ si ho..neni takový ,jak si mysliš…vím to a je mi to jedno.
Znám jeho chyby a znám i jeho ,mnohem vic, než by kdokoliv myslel..ale mám ho ráda takovýho, jaký je a ostatní není nutné řešit.
Jsem ráda, že je snad zdravý, a doufám i spokojený a neudělala bych nic ,co by jeho klid narušilo.
Umí všichni co tohle četli a čtou takhle milovat?
Bez podmínek, bez žádostí, milovat ho i s jeho rodinou a přát mu jen to nejlepší?
I za cenu své bolesti se dívat jak bere svou ženu kolem pasu a přát mu to?
Taková je moje láska k němu ,ikdyž on to neví a není jediný důvod, proč mu to říkat....Jsem přesvědčená, že by to ani vědět nechtěl.
Jsi snad schopný ..Ty..nebo T y…… mě obrat o můj Višnový sad?
Uvažuj a přemýšlej a řekni si.....oč vlastně stojiš?Proč mě chceš zlomit?Měnit?
Je to láska..nebo sobectví?
Jediné co neumim ,je přizpusobit se ,zvlášt tomu, co nechci ,co necitim…ale bohužel ,je to to jediné, co většinou chcete.
Proto jsem se rozhodla pokračovat v životě ,který vedu a už z něj neuhnout.
Tahle úvaha a specielně tato věta, patří Tobě- Bezejmenný ,který se ted snažiš majetnicky sdílet můj život, moje srdce, moji duši……marně.
2025 ©