Ivan Rajmont píše leoši Suchařípovi

Milý Leoši,  Přiznám se,že ve mě hrklo,když mi v polovině srpna zavolali z redakce Divadelních novin,jesti bych ti nenapsal opožděný dopis.Asi to "hrknutí" bylo slyšet z Černošic až do Prahy,protože mě rychle ujistili,že opožděné dopisy je dobré psát taky těm,kteří si je mohou přečíst,a že se jistě najde spousta věcí ,které jsem ti chtěl řict a určitě neřekl a že takovou příležitost teda mám teď.Měl jsem takovou radost,že jsi v pořádku ,že jsem slíbil,že ti určitě napíšu.No a pak jsem toho slibu litoval,protože jsem ti chtěl napsat,ale nešlo to.

Říkal jsem si,že ty všechno stejně víš.A pak jsem si přece jen na něco vzpomněl,tal jsem si říkal,že ti to přeci normálně mužu zavolat,zajít napivo a tam to probrat.Tak jsem zvedl telefon a zavolal ti.Nedovolal jsem se.Číslo bylo správně.738172-dobře si to pamatuju.Jenže od tý doby se tvoje číslo rozrostlo ne o jedno číslo,ale  o tři další..Bože,jak je to dlouho ,co jsem ti volal naposled?

Ale pak mi to došlo,že ikdybych se dovolal a šli jsme spolu napivo,že bych ti stejně asi neřekl,že tě mám rád a že si tě nesmírně vážím.Že naše inscenace Tří sester v Činoherním klubu byla krásná.A že kdybych to neudělal já,že by možná trochu jinak,ale vznikla někde jinde.Ale nikdy by nevznikla,kdybys u ní nebyl ty.

A že bez tvého překladu by nebyla fascinující inscenace Višňového sadu v Činoherním klubu a Jirka Kodet by nemohl říkat to svoje....."to je úroveň".A Petr Lébl by asi neodpověděl tak divoce a něžně na všechno,co mučilo Ivanova,kdyby neodpovídal na tvoje trápení.

A vubec by to asi s českým Čechovem vypadalo úplně jinak.

A že kamkoliv jsi přišel ,se dělalo nejen dobrý divadlo,ale vznikla divadelní éra.A že byla vždycky jiná a neopakovala nic z té minulé,kromě toho nejdůležitějšího.Dělat divadlo takové,jaké se musí dělat právě teď.

A že by české divadelní herectví nepoznalo jednu ze svých strhujících tváří,kdybys nevdechl život Devátému v Steigerwaldových Dobových tancích,Čebutykinovi ve Třech sestrách,Krocanovi v Bulgakovově Zojčině bytu,abych jmenoval aspoň ty,u ktwerých jsem byl.

A že ve Faunově pozdním odpoledni to i s filmovým hraním je trochu jinak.

A že těžko najít spouvislost mezi Divadelními novinami,jichž jsem byl šéfredaktorem,a mým studiem na vysoké škole strojní,ale že je nesporný fakt,že jsem byl pilným čtenářem a na vysokou strojní se vykašlal.

A že kdyř jsi   před sedmi lety ve Stavovském divadle hrál-co hrál,žil -svého Firse v mé inscenaci Višňového sadu a toho Firse když nakonec všichni zapomněli v tom baráku,co mu zatloukali okna,protože ho každou chvíli zbouraj,a do střechy zabubnoval déšť se sněhem a bylo slyšet rány sekyrou aten Firs se choulil na mokrém koberci,který jediný zbyl z vybavení domu ,a říkal tvými ústy a v tvém překladu:"...zapomněli na mě...a život uteče a člověk ani neví jak..není už ve mě žádná síla,všechno je pryč,všechno.....jsem halt kus dřeva...",stál každé představení v levém portále,asi metr od tebe člověk ,něco si  pro sebe mumlal,a že určitě nevíš kdo to byl a co si mumlal,a že by jsi měl vědět.Ten člověl jsem byl já a snažil jsem se tě ujïstit,že tě nikdy nikde nazapomenu.

Tak tohle všechno bych ti neřekl,kdybych znal to nový telefonní číslo.A až ho seženu a zavolám ti a půjdeme na pivo,tak budeme mluvit zase normálně.JAko vždycky.

Tvuj Ivan R.